|
|
||
|
||
|
|
||
|
||
| ISTRIE - OPATIJA |
| Na Istrii, ale i na ostrově Krk je minimum stromů a klasický lesní porost jaký známe z domova tam nenajdeme. Důvodem je narušení ekologické rovnováhy Římany a Řeky, ale také středověkými Benátčany. Dřevo bylo v době antického člověka jedním ze základních stavebních materiálu domů, sídel i inženýrských staveb, ale také lodí - římských galér i benátských plachetnic. Istrijský poloostrov byl po staletí zásobárnou dřeva, ale neplánovitá a totální těžba měla za následek ekologickou katastrofu. Z krasovitého a vápencového povrchu totiž postupně prudké zimní deště odplavily zeminu a proto dnes místo lesu vznikl pro Istrii typický porost macchie, tj. porost keřů, popínavých rostlin, jalovce, vonných tráv a částečně i stromů. |
|
| Opatija je přímořské lázeňské městečko, které svou polohou ve skalách připomíná Monaco. V chorvatštině slovo opatija znamená klášter. Benediktínský klášter ze 16. století, podle kterého dostalo letovisko jméno, najdeme v jednom z městských parků. Opatija je jedním z prvních letovisek na pobřeží Jadranského moře. Za Rakouska-Uherska městečko vyhledávala smetánka královského dvora, ale i ruský car. Zvlášť si jej oblíbil monarcha František Josef I. pro subtropickou flóru, prostorné parky a příjemné klima. Masívnější rozvoj turistiky zaznamenalo letovisko po vybudování železnice v roce 1873. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadla Opatija Itálii a po II. světové válce Jugoslávii. Prakticky podél celého pobřeží jsou promenády plné hotelu, kavárniček i restaurací, které doplňují nádherné parky plné květin. Všudypřítomný vavřín vytváří v uličkách města i kolem pobřeží zvláštní atmosféru. Opatija je vhodná spíše pro dovolenou lázeňského charakteru. Oblázková pláž je zde spíše výjimkou, ale většina hotelu nabízí své bazény. |
